Založit novou webovou stránku nebo e-shopChci nový web

Co následovalo-od Kobaridu k Piavě

Co následovalo-od Kobaridu k Piavě

        Říjnový průlom u Caporetta  znamenal naprosto nečekanou situaci pro obě strany - ani jedna si v nejdivočejších snech zřejmě neuměla představit, kam až úspěšný útok na protější výšiny za Sočou dojde a jak veliké bude  zhroucení Italského protivníka.  Původním cílem bylo obsadit protější hřeben za Sočou; připravit protivníka o dělostřeletvo a pak se uvidí - jenže už třetí den bylo jasné, že naprosto  nepřipravení Italové ( a jejich neschopné velení ) hory neudrží a že pohroma bude daleko větší, než si kdo představoval.  Útočící německé divize spolu s nejlepšími Rak-Uh pluky vyšly z hor a hnaly Italy neschopné uspořádat obranu před sebou do nížiny (27/11). za nimi následovaly 'řadové' sbory, vyhladovělé mizerným zásobováním jak vlci. Tam dole je čekala kořist nejcennější - čert vem vojenskou slávu - chléb a víno!
          O den a půl později dospěla honička k Udine, kde se Italové  pokusili neúspěšně organizovat obranu - a dosud relativně spořádaný ústup dalších 2 Italských armád z nenapadených linií na dolní  Soči se změnil v úprk a naprostý chaos - způsobilo jej deštivé počasí, rozblácení cest a tisíce civilních uprchlíků z Italské nížiny - cesty se staly neprostupnými (celou situaci velice hezky popisuje Hemingway v románu "Sbohem armádo") .  
        O další den a půl  později (30/11) dospělo čelo útoku k řece Tagliamentu, kde Italové zkusili podruhé zastavit a udržet linii za řekou;  v chaosu, který panoval, se jim to opět nepodařilo - vše se odehrávalo příliš ryhle: nebyli schopni přisunout dostatek posil, děl, sesbírat, ukáznit, dozbrojit a obrátit prchající jednotky (it. vojáci od Soče zahazovali zbraně, uniformy a se slovy "Válka skončila"  se snažili zběhnout domů - měli toho za dvě léta pokrk). Němci  s Rakušany  řeku po řadě dílčích šarvátek překonali a úprk do srdce Benátska pokračoval .
         Pádem linie na Tagliamentu ovšem nastal dominový efekt na severní, horské frontě - Italové začali chvatně vyklízet linii v Karnských Alpách a Dolomitech;  zejména pracně dobyté úseky hor v okolí Cortiny Ampezzo a Tre Cime di Lavaredo. Užaslí Rakouští domobranci, kteří zde přes dva roky vzdorovali v naprosto neskutečných podmínkách vysokohorské linie, sledovali, jak se proudy Alpínů pakují co nejrychleji pryč z pasti hrozícího obchvatu.  U Auronza Cadore  málem došlo k obklíčení klíčové dělostřelecké pevnosti Mte Tudaio, kontrolující jednu z mála přístupových cest z Karnské oblasti - obránci ani nevystříleli všechnu munici a orlí hnízdo bez boje (!) opustili..  Došlo k obnovení útoku na náhorní planině Assiago a tamní postup v následujících dnech v zásadě opakoval situaci z 'Trestné výpravy' z června 1916 - opět padlo Assiago a linie se zarazila ve zhruba stejném místě, kde posledně.
           8.11. dosáhl průlom v Benátské nížině další řeky, Livenzy; padlo Pordenone a v horách Grappy se pohnuly jednotky gen. Krausseho, kt. stanuly u Vidoru, padlo Vittorio  Venetto.  V dalších dnech dospěli útočníci  k rozvodněné  řece Piavě a hranici svých sil a možností.  Za ní čekaly betonové pozice, čerstvé divize a čerstvé baterie obránců s dostatkem munice a podporou zahraničních jednotek z Francie. Dokonce se 92.Chomutovský pluk probil přes řeku u San Bartolomea, ale v následujícíh dnech se nedočkal podpory, byl obklíčen a zlikvidován. Rak-Uherské AOK zvážilo situaci a svoje možnosti a ofenzívu na linii břehu Piavy zastavilo.

        Jiná situace nastala severně v horách MteGrappy - AOK usoudilo, že nejlepší způsob, jak přejít řeku, bude prorazit horami od severu a napadnout obranné linie protivníka  zezadu.  V zásadě dobrý a proveditelný nápad, který byl na dobré cestě k úspěchu (německé divize došly až pod Grappu (Mte Assolone a Pertica) a byly  na nejlepší cestě horu, provrtanou kilometry chodeb a desítkami dělostřeleckých kasemat, dobýt obchvatem.  Z  Mte Tomby dokonce poprvé uviděli Benátskou nížinu a pozice protivníka shora. Než však mohli úspěch zužitkovat,  zasáhlo v  týdnu před štědrým dnem - pokolikáté už ? -  počasí: nastala definitivně zima. Sněhové vánice  zarazily postup i zásobování útočníků a 23.XII. 1917 si mohli Italové oddechnout - 1. (tzv. "zadržovací" ) bitva pod Mte Grappa pro ně dopadla v hodině dvanácté dobře.  (O bojích na Grappě  podrobněji čtěte na samostatné podstráne) 

        V nastálé zimě se vše konečně zastavilo. Italové posilovali obranu a poučeni pohromou  budovali další sledy obranných linií hlouběji do vnitrozemí; spojenci jim štědře poslali na výpomoc dva zkušené sbory ze západní fronty -  Britský  a Franouzský, což  byl (ve světle následujících událostí - Francouzi dobyli zpět MteTombu a Britové úspěšně bránili za Mte Assolone a byli v čele průlomu na konci října 1917 u Papadoppoli a Tezze) klíčový počin.  Naopak Němci svoje nepohybně lepší a dravější útočné jednotky stáhli na západní frontu a Rakušané konsolidovali armádu na nové frontě a pomalu vyžírali dobyté území - jejich vlastní země přestávala být pozvolna shopná svoje vojska zásobovat - což vyvrcholilo o necelý rok později faktickým rozkladem armády.

 ( o ofenzivě na Piavě  v  červnu 1918 a bitvě o Vittorio Ventto koncem října 1918 čtěte na  samostatných podstránkách)     

 

 

TOPlist