Založit webové stránky nebo eShop

'Znovudovytí' planiny 7obcÍ

 'Znovudovytí' planiny 7obcí' - konec tresté výpravy krok před úspěchem

Během STRAFEXPEDITION rakušané postoupili na středním úseku do 12. června 1916 problematickým horským terénem až o třicet kilometrů.  Snad právě proto, že se jednalo o obtížně zásobovatelnou oblast bez nezbytných komunikací a Italové po roční obraně Rakušanů nic podobného neočekávali,  útok neztratil potřebný švih a Italové nebyli s to útočníky zarazit.  Kromtoho útočily zkušené horské pluky z Rakouských doplňovacích obvodů a ne domobranci.  Téměř bez boje padly italské pevnosti Interrotto a Ratti nad Asiagem, padly městečka Asiago i Arsiero postupem po horském hřebenu Monte Meletta a hory Monte Cengio se útočnící dostali skoro doopravdy nadosah  okraje benátské nížiny.  Pokud ne vítězství, tak rozhodující úspěch byl nadosah -  všechno teď bylo otázkou přísunu čerstvých jednotek, materiálu a pokračování v co nejrychlejším postupu, než se protivník lépe opevní, jako to udělal na  Mte Passubio a Grappě.

         Pak ale zapracovala nepravděpodobná náhoda - ruský generál Brusilov zaútočil  4. června 1916  neočekávaně  na velmi dobře opevněném úseku fronty v Rusku u Lucku  a - prorazil.  Během měsíce přišli Rakušané o cca 250 000 vojáků a 1000 hlavní; pohroma byla o to bolestnější, že Rusové v útocích nepřestávali a celý tlak vytrval až do září. Conrad musel pár kroků před úspěchem na Planině 7 obcí ofenzívu zastavit a připravené zálohy poslat z Trentina do Ruska. Fakticky to znamenalo konec ofenzívy a to v rozhodujícím okamžiku:
           Situace se změnila -  narychlo přisunutých italských záloh bylo čím dál více, vlastních  málo až nic.   Chlad a vytrvalé deště, které znesnadňovaly pohyb zásobovacích kolon po špatných místních komunikacích, způsobily navíc nedostatek munice a potravin.  Hladové a unavené pluky ztrácely bojovou náladu a přešly do obrany. Úplavice a nemoci z nachlazení začaly být příčinou větších ztrát než nepřátelská palba.  Fronta se navíc  přiblížila k nížině a Italům se zkrátily cesty a zjednodušilo/zrychlilo zásobování; zatímco Rakušané museli budovat komunikační  síť na dobytém území a přisouvat materiál přes hory a průsmyky.
            
          Za tohoto stavu  generál Dankl nařídil částečný ústup. V noci z 24. na 25. června 1916 se rakousko-uherské jednotky začaly spořádaně stáhovat na lépe hájitelnou linii, probíhající po horských hřebenech od Monte Zugna na jihu přes Monte Pasubio, průsmyk Borcola, Monte Cimone, Monte Interrotto, Monte Zebio, přes Monte Ortigara  k Monte Salubio. 

          Italové nazítří po ztišení palby zjistili, že protivník  zmizel a začali opatrně postupovat vpřed.  Nastal prazvláštní  „protiútok“, jehož výsledkem bylo "dobytí" území, které rakouské jednotky potichu a dobrovolně opustily...  "Osvobození" Assiaga a Arsiera bylo třešinkou celé té podařené protiofenzívy. Teprve když došli - za občasných šarvátek s Rakouským zadním krytím - k nové linii a dostali pořádně nafrak přesně cílenou palbou, tak se zastavili.  Jejich další činnost až do zimy 1916/17 nevyprodukovala žádné překvapení - ani úspěch.
   Pohled zezadu do italských pozic poblíž Mte Campiglionetti na linii ustálené po rakouském ústupu dnes.
                             Rok poté následoval v této oblasti masakr na Mte Ortigara...

TOPlist